Tuž neskaj to vyletělo. Eště to lice okolo baraku a poslucham, jak to na sebe vola, teda stařy na tych dvuch pohlupkavych mlaďochu. Přyšli zme na to zafčasu, kocuřy su zavřeni aj s kočkami ve sklepje - čuměli na mě jak puk, a že pry za co to maju a esy je to na doživoti. Těžko se jim to vysvjetluje, a tuž musy přyjsť na řadu dyktatura, bo to je jediny spusob, jak zajistiť, aby cosyk fungovalo. Bo jak je demogracyja, tuž to fšecy enem dřystaju a žaden něrobi.
Kočki su teda ve sklepje - v inym, niž byli ti mali pitomečcy, a vy se možetě kuknuť na to, jak to vylitavalo z hnizda. Hnizdo z rehkami stě už viděli, prvni, co bylo třa, to bylo najsť cestu na venek. Přes zavřene okno to něšlo:
A tuž se našli okno, kere bylo odevřene (no a temu druhemu sem to odevřel eště o cosyk vice, bo byl jakysyk dohukany, nech se mu lepši hleda). Ale ten prvni byl chytřejši a jak sem přyšel s foťakem do sklepa, už na tym okně seděl. Vylitnul na venek bez problemu. a kajsyk se sednul:
Ten druhy mjel aji ty skřidla jakesyk poslabši, nebo byl vice unaveny jak suroděnec, či vice lital po tym sklepje a němohl utefiť, kaj sednuť, či co, tuž to zebral eště s mezypřystanim na vchodovych dveřach:
Paru razy se tam zatřepal, posunul, poskakal a spočnul se:
A bo se mu tam až tak moc dobře něsedělo, odletěl na eště jedno mezypřystani na okně od jizby, tak třy metry vzduchem na řymsu a na to okno:
Chvilečku spočnul a tata na všecko dohližel a řval přy tym jak dyby ho vraždili. To ale na fotce neviděť.
Potem maly zebral silu a odletěl do lesa, tata z řevem za nim a mama se přydala. Tež z řevem. Mama zustala z malym kajsyk v lese a tata se vratil pro teho prvniho. No a fčilek jich tu trochu povoďa, politaju; mali dufam snad budu dost chytřy a šikovni, aby se kočkam vyhnuli. Dal sem jim šancu. Kocuřy budu do večera zaryglovani v chalupje. Potem nech to para tlači. Uvidime, esy se rehečcy poraďa ze životem a s prvnima nastrahama osudu. Popřal sem jim hodně ščesti, vic už urobit němožu, bo kočki tež zavřene něchcu byť.
Fajny deň.