Později...

Později ... kdy je to?
Den sotva začal, když je už šest večer.
V pondělí stěží začalo, už je zase pátek.... a měsíc je u konce.... a rok je téměř u konce.... a již uplynulo 30, 40, 50, 60 let našeho života.
Najednou si uvědomíme, kolik lidí jsme již ztratili.
Rodiče, příbuzní, přátelé a známí. Není cesty zpět!
Užijme si tedy času, který nám zbývá!
Nepřestávejme používat čas, jak chceme.
Pojďme vnést barvu do našeho šedého každodenního života!
Usmívejme se na věci v životě, které jsou balzámem na naše srdce.
Měli bychom si užívat čas, který nám zůstává, s vyrovnaností a důvěrou.
Zkusme vyloučit slovo "později".
Udělám to později ...
Řeknu ti to později ...
Přemýšlím o tom později ...
Vždy necháme všechno na později!
Později už může být pozdě!

Protože to, čemu nerozumíme, je:
Později je káva studená.
Později se priority změní.
Později je kouzlo přerušeno.
Později zdraví skončilo.
Později děti vyrostou.
Později rodiče stárnou.
Později jsou sliby zapomenuty.
Pozdější den se změní v noc.
Život končí později ...
A poté už je pozdě!

Nenechávejte tedy, prosím, nic na později!
Protože mezitím můžeme ztratit ty nejlepší okamžiky.
Nejlepší zážitky.
Nejlepší rodinu.
Nejlepší přátele.
Den je dnes, moment je teď. ️
Už nejsme ve věku, kdy si můžeme dovolit odložit odložení na zítra, což lze provést okamžitě!
Nebo to možná necháme znovu ... na později?