Dennapicu | Bitva pohlaví

On je to sice problém jednotlivců, ale i systémovej. Neboť, prostě "přirozeně" se to doplňuje. Chlap je chlap, má nějaký chlapský vlastnosti. Ženská je ženská a má určitý ženský vlastnosti. Současná vyšinutá pseudorovnostářská výchova dělá z chlapů divný verze žen a z ženských paskvilní nefunkční verze chlapů.

Když to vemu, k čemu se teď navzájem potřebujou. Dřív to bylo, chlap se stará, chlap ochraňuje, chlap živí, ženská doma pečuje a zajišťuje týl. Dneska, ochrana není třeba, síla není třeba (doba, když ženská sama bez chlapa nepřežila zimu, už není), uživit se musí stejně každej sám, protože z jednoho platu 80% rodin nevyjde. Ženská aktuálně chlapa k přežití nepotřebuje, páč se uživí sama (a pokud to nezvládá, pomůže jí společnost, stát, uměle vytvořený programy, nebo vytluče z chlapa alimenty....).
Chlap reálně už ženskou taky k ničemu nepotřebuje, protože spousta ženských explicitně deklaruje, že žádnej týl zajišťovat nebudou (říkaj tomu eufemisticky "nebudu dělat chlapovi služku / další matku"). Takže vlastně chlap dostane jen dalšího "chlapa", co to drtí někde v korporátu (ehm, "dělat karieru") a polovina práce o domácnost a péče o děti mu padne na hlavu, na což ale není pudově stavěnej.

Ženským zase vnutili, aby cíleně chtěli to, co se jim pudově hnusí (chlapa "hodnýho, citlivýho, něžnýho"....takže vlastně nějaká zpotvořená verze nejlepší kámošky, jenže na to už maj kámošky, ženský pudově chtěj chlapa, co má "koule". Jenže výchova klukum koule řeže, holkám je "přišívá"). Takže vlastně hledaj chlapa, kterýho reálně nechtěj a když ho maj, zjistěj, že je sere.

K čemu se navzájem potřebujou už je aktuálně pouze reprodukce a "bongo bongo". Ano, jasně, jsou takový ty situace, že se "zamilujou jeden do druhýho a nemůžou bez sebe žít", ale do toho vzhledem ke svý zkušenostní insuficienci a zjevným emočním deficitům moc nevidim, takže to nechám povolanějšim.

Následně, rozvod se stal fest běžným a společensky přijatelnym, dřív by s třikrát rozvedenou, nebo s nějakou co má tři děti, každý s jinym chlapem, na menší obci nemluvila ani kočka, měla by "na čele cejch", dneska běžný. Výměna partnera je dneska na úrovni výměny auta, "už mě ta moje stará kraxna sere, neplní požadavky, tak maže do bazoše a koupim si jinou".

Držet to kvůli dětem se už taky moc nedělá, "každej má právo na svoje štěstí, bláblá", no a o samoživitelky se samo společnost postará.

Vzhledem k tomu, že reprodukce se na obou stranách co nejvíc odkládá a ženský začínaj rodit tak ve 30-35, kdy maj biologickej vrchol dávno za sebou a bongo bongo se dá většinově velmi snadno alternovat všudypřítomným pornem (i proto je mezi mladejma míň nemanželskýho smilstva než dřív, to není tím, že by byli morálnější, to ani omylem, ale internet je snazší).

Z ženských se stávaj pseudochlapi, chlapi do toho nelezou a tudíž leniví. Nemaj motivaci se snažit.

Problém že o "ženských právech" běží speciály onlajn, ale pojem "ženský povinnosti" defacto neexistuje, taky nepomáhá. Na velký vině je evidentně všudypřítomnej feministickej mozkojeb, kterej chlapům nepomáhá a ženským reálně škodí (protože dostávaj najednou i "chlapský" obory, který jim prostě neseděj).

Někde jsem četl citát "Náš největší úspěch byl přesvědčit ženy, že jsou zotročený, když se starají o svoje muže a svobodný, když slouží svým zaměstnavatelům", snad Rotschild, ale nevim, jestli je to autentický.

A hned v lajně s feministickym blbnutim jsou různý psychologové, psycholožky, mozkošťouři, "vztahoví poradci", který vlastně stejnej bordel nadělali i ve výchově dětí, skrz různý novoty a pseudoreformy, kdy se jim teda podařilo komplet rozesrat tisíce let fungující principy a teď se diví, že je to celý nějaký rozbitý, chovaj se dost podobně jako někdo, kdo kope ležícího do hlavy a diví se, že se nezvedá.

Už ta výchova je paskvilní, učí chlapy "buď hodnej, buď měkkej, buď neakční, seď a drž hubu a poslouchej", zatimco ženský učí "buď silná, buď nezávislá, jdi si za svym", jakkoliv v omezeným rozsahu tyhle charakteristiky jsou pro obě pohlaví nutný, reálně chlapum je agresivita a boj vrozená, zatimco ženským ne.

Takže pudově chlap prostě nemá zájem o nějakou "gender fighter wůmen", která ho bude doma odkazovat do mezí, zatímco ženská pudově nestojí o nějakýho vyměklýho holčičku, kterej o situaci tři dny filozofuje, místo aby jí řešil. A proto pak kdejaká skončí s nějakým Ahmedem kdoví odkud, protože z něj je cejtit, že "má koule".
Celý je to rozbitý a tohle se už neopraví, vzniky obskurních skupin jako MGTOW a čím dál agresivnějších feministických požadavků na to ukazujou, ženský docházej k závěru, že "si vystačej samy, postaraj se samy, tak k čemu se doma přizpůsobovat nějakýmu vořechovi" a chlapi docházej k tomu, že "na ženský serou, kvůli tomu, aby si párkrát vrzli, nemá smysl snášet doma někoho, kdo akorát držkuje, nic mu není dost dobrý a neustále votravuje, když si to bongo bongo můžou snadno vyřídit jinde a nic to nestojí".

Jiná situace je samozřejmě u lidí, který to mají jinak z důvodu víry atd., protože ty paskvilní společenský pseudoprincipy je nezasáhly, nebo ne tolik. Ale těch je málo.
Abych citoval South Park "Možná je to náma. Možná jsme si tu laťku až dlouho snižovali. A teď tu prostě sedíme ve sračkách. A není cesty zpátky."

Tohle je z hlediska společnosti hotový a už to bude jen horší, jednotlivci ještě na výběr mají.