S pokorou a vděčností
Mám už něco málo za sebou, jedu šesté gumy, jak mi někdo před časem řekl a občas se zastavím a rozhlédnu po tom, co je za mnou, co mám kolem sebe a co mne tak asi může ještě potkat. Po čtyřicítce o nějakých perspektivách nelze příliš hovořit, jedinou jistotou je nejistota a jediné, co skutečně musím, je umřít a platit daně.
Před časem jsem si myslel, že jsem potkal příležitost. Plno optimismu, energie a nových nápadů. Ale nějak se stalo, že když všechno bylo na dobré cestě, dopadlo to jako obvykle.. I stalo se. Škoda, maloval jsem si to jinak.
Tak se stane, že jde kolem problém a člověk nevidí příležitost. Vzdát se předem? I to jsem zkoušel. Rezignovat? Taky.. Jenže.. Ono mi to nedá.
Co když to to, co jde kolem a zdá se být problémem, je nová příležitost? Příležitost jak vyrůst, jak se posunout dál, jak někam dojít. Kolikrát dostanu novou šanci si život zopakovat? Líbilo by se mi ponechat si svoje zkušenosti a začít znovu od sedmnáctii. Od období, kdy jsem chodili do školy, neměl žádné starosti, prožíval svoje první lásky a první zklamání.
Vším, čím jsem byl, byl jsem rád. Děkuji oběma svým Dámám za příjemné c hvíle s nimi strávené i za zkušenost, kterou mi ve své laskavé starostlivosti o moje duševní zdraví poskytly. I dětem svým a dětem Druhé Dámy.
Můj život není nijak nadprůměrný a vymykající se běžným zvyklostem; vlastně reálně je to jen dlouhá řada průserů různě velkých za sebou jdoucích, a někde uvnitř zůstává touha udělat věci lépe. Vyvarovat se chyb. Změnit klíčová rozhodnutí jako výběr střední a vysoké školy, výběr partnerek nebo aspoň vystudovat třeba stejnou školu lépe, nebo jít dělat to, co jsem měl v plánu původně a co mě v patnácti fantasticky bavilo. Pár lidem říci, že jsou pro mne důležití a že je mám rád, a několik dalších poslat do prdele.
S pokorou a vděčností přijímám vše, co mi život ještě nabízí a snad i nabídne, protože by to mohlo být naposledy. Naposledy, co jsem dostal příležitost, která se může právě teď jevit jako problém. Příležitost, kterou odmítnu, dostane někdo jiný a já bych se stálým odmítáním mohl propracovat k tomu, že žádná další příležitost už nepřijde.. Dnes je teprve první den zbytku mého života.
Není kam pospíchat. Jestliže všechno proletíme vysokou rychlostí, krajina kolem nás vypadá jako barevná šmouha. Tváře lidí nelze rozeznat... A to je škoda, protože je mezi námi spousta těch, které stojí za to poznat, se kterými je dobře se seznámit a jít s nimi alespoň po část cesty, kterou máme před sebou. Je spousta míst, která je třeba navštívit. Je jaro, začátek nového života. Jsme příliš krátce na světě na to, abychom pili špatné víno.. Jsem otevřený novým poznatkům, novým setkáním, novým příležitostem a novým problémům.
Těším se na ně. Je to moje volba...