Dennapicu | Skromnost je špatně

Proč se ti dnešní mladí neuskromní, my jsme také neměli všechno, píšou někteří na Hamplův status a připomínají doby, kdy auto měl na vesnici jen starosta a městské rodiny žily ještě 20 let po svatbě v jediné místnosti v bytě svých rodičů. Ať se ti dnešní mladí uskrovní také tak.

JENŽE:

- ono není tak těžké žít skromně, když žijí skromně i další lidé kolem vás. Svět je na to prostě zařízený, existují odpovídající služby (způsoby vzájemné pomoci a podpory), lidé jsou na to zvyklí.
- když se pro něco takového rozhodne jedna rodina, znamená to deklasovanost, postupné rozbití vztahů s okolím, ztrátu podpory okolních lidí, nápor na vztahy v té dvojici a v důsledku mnohem těžší dopad než za starých časů.
- korporace i státní správa utrácí miliardy za to, aby vytvořily atmosféru, ve které je hodně skromný život zločinem nebo aspoň přestupkem nebo aspoň důkazem, že jste méněcenní. Když to neovlivní vás, ovlivní to zcela jistě vaše blízké.
- v pozadí číhá sociálka, která skromné či chudé rodině může odebrat děti.
- existuje ještě "preferovaná skromnost", která je určená hornímu jednomu procentu, kdy lidé žijí v maketě dělnického obydlí a jedí v luxusní kopii dělnické restaurace, kde za večeři dáte měsíční dělnický plat. Ale to s tím nemá nic společného.

Faktický zákaz slušné chudoby je jedním z nejtěžších zločinů tohoto sociálního systému, ne-li tím vůbec nejtěžším. Připomínám morální zásadu našich předků: Kdo poctivě pracuje a dodržuje zákony, ten je hoden úcty, i když je chudý. 

Tolik Petr Hampl

A dál já:

Takže jsem pochopil, že schopnost se uskrovnit byla tím, co mě deklasovalo a bude mne deklasovat i do budoucna.

Fakt se nehodlám měnit. Dál zůstanu sarkastický a ironický. I nadále budu rád, že mám k dispozici tekoucí vodu, kterou mohu čas od času prohnat bojlerem, abych se mohl osprchovat teplou. Budu rád, že mám vanu aspoň ve sklepě, kde si můžu k tomu sprchování vlézt a nebudu vyšilovat, že není k dispozici luxusní koupelna s vířivkou. Budu rád, že si mám v čem zatopit a čím zatopit a nebudu vyšilovat, že se z toho občas práší a kouří. Budu rád za fungující pračku a nebudu vyšilovat, že nemám kam pověsit prádlo. Budu rád, že mám střechu nad hlavou a že do domu teče jen málo a zřídka a jen očekávanými místy a zvladatelným způsobem. Budu rád, že zahrada žije a rodí a ne, že bych se vztekal, jak šíleně rychle mi tam roste plevel. Budu rád za štěkající psy, protože vím, že dělají svou práci a hlídají můj majetek a nebudu vyšilovat, že nemůžu spát, protože štěkají. A budu vděčný, že čert vzal všechny ty, co s ústy plnými lásky mě chtěli ovládat, co si nevážili dobrého a neustále drškovali jaký jsem hnusný hajz a odporné hovado, případně odporný hajzl a hnusné hovado - to podle situace vždy, když jsem si dovolil nesouhlasit s kálením na svou hlavu.

Díky za každé nové ráno.