Jestli mi tedy rozumíte.

Tisíce let byl první v rodině otec. Pak matka a teprve potom děti.
Mělo to logiku.
Když otec "odešel", rodina přišla o zdroje.
Mělo to výhodu.
Otec, protože byl první, byl synovi přirozeným vzorem.
A syn chtěl být jednou také první.
Přičemž věděl, že se na tuto pozici váže odpovědnost.

V dnešní rodině je dítě první.
Takže otec se po narození potomka ocítá nejlépe na třetí příčce.
A tak vzniká paradoxní situace.
Otec, který je v rodině na třetím, čtvrtém či pátém místě, již nemůže být automaticky synovi přirozeným vzorem.
Proč by měl syn toužit být třetí, čtvrtý nebo pátý, když je zvyklý být první, a to bez jakékoliv zodpovědnosti?
A tak děti čím dá častěji setrvávají v mama hotelu, kde jsou první, aniž by museli hnout prstem.
A pokud jsou ve vztahu, odmítají odpovědnost nést, neb očekávají, že se o ně má povinnost někdo postarat.
Vždyť oni jsou ti první.

Jediné, kdo na to v budoucnu na tohle mamánkovství doplatí, budou příští ženy.