Institucionalizace morálky

3. listopad 2015 | 08.39 |

Mnoho lidí chce pomáhat druhým na opačném konci světa a ignorují, že jejich pomoc potřebuje třeba soused od vedle.

Přesně toto je důsledek tzv. institucionalizace morálky! Z morálky se tím stává formální záležitost, kterou lze hodnotit. Právě možnost hodnocení vyvolává tlak na přesunutí motivace jednání ze subjektivní roviny prožívání emocí do chladného kalkulu přizpůsobení se obecným požadavkům.

Bylo by zajímavé udělat opravdový sociologický pokus, kterým by byla dána do souvislosti svobodomyslnost s odmítáním současného způsobu pomoci uprchlíkům a souvislost mezi snahou sluníčkových vítačů pomáhat divokým migrantům na základě kriteriálních funkcí definice dobra.

Lidsky řečeno se zdá, že odmítači jsou obecně svobodomyslnější v citové rovině, zatímco vítači naplňují cizí definici po formální stránce. Ať to stojí, co to stojí.

V praktické rovině se to projevuje tím, že když někomu zachráním život a starám se o jeho přežití a pohodlí, očekávám minimálně vstřícnost. Pokud ale takový člověk bere vše jako špatné splnění jeho přirozených nároků a vynucuje si další ústupky a privilegia, pak emocionálně zdravý člověk takového nevděčníka pošle do háje, zatímco sluníčkář raději trpí, aby mohl demonstrovat svoji morální převahu plněním povinnosti pomáhat lidem v nouzi.

Nemožnost domluvy je dána pokrytectvím dobroserů, protože v souladu s "vysokými cíli obecné morálky" nám chtějí mocensky vnutit svůj pochybný postoj ke konání dobra, aniž je zajímá, že potlačováním našich přirozených práv VE SKUTEČNOSTI KONAJÍ ZLO!!! 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář