Po čase

27. březen 2015 | 00.44 |

Dloooouhý, dlouhý léta študýroval herr profesor Dolinz...
Až vyštudýroval todlencto lepidlo, kerý se jmenuje Mintokur.
Stačí tři kapky Mintokuru na vatu, přičuchnout (fuj!),
a pak už se jen divit, jaký je ten Mintokur přenáramný lepidlo.

Jó, pičoviny, bigbít, onanie, trenýrky do zvonu a ponožky na zip, na to vás užije, jak se říkávalo v osmdesátkách, když jsem byl ještě mladý chlapec. Byly to moc krásné roky a v poslední době si říkám, že dětství by mělo být na konci života za odměnu. Sakra, to nejhezčí jsem prosral, aniž bych dokázal ocenit, jak nádherné dětství mi máma s tátou a dědeček s babičkou připravili. Tátovi jsem za to nikdy nedokázal ani náznakem poděkovat a dodnes to cítím a nesu si s sebou navždy jako obrovský, nesplatitelný dluh.

Stýská se mi po čase mládí a malin nezralých, jak by řekl klasik a padá to na mne zejména v období různých rodinných výročí. Jako třeba teď, kdy před pár dny uplynulo jedno sto sedm let od narození mojí skvělé, dokonalé a nezapomenutelné bábinky.. (Je o ta vyšší holčička druhá z prava, když tak o tom přemýšlím, fotka je víc jak sto let stará.)

bábinka

Rád bych se tam vrátil. Tam, do těch let, kdy ... Ale raději nevzpomínat, derou se mi slzy do očí, když si uvědomím, kolik jsem toho v životě svými nesprávnými rozhodnutími stačil podělat. Právem se říká, že je lepší se dobře oběsit než špatně oženit.

Ale.. Přežil jsem. Šťastně rozveden a po pár následných turbulencích definitivně osamocen a nechán na pospas Osudu, pomalu se dávám dohromady. Jde to příliš pomalu, čas se, bohužel, počítá na léta, která už před sebou nemám. Jenže ještě je toho hodně, co bych rád stihnul. Bude to náročné a času je málo, navíc sil rychle ubývá byť jsem stále ještě v "nejlepších letech" - opravdu jsem to tenkrát nechal zajít příliš daleko a.. A kdyby Ex-celence tolik nespěchala a vydržela v tichém týrání a tlaku, stačilo ještě tak tři měsíce počkat.

A bylo vyřešeno, dávno-dávno jsem se mohl popelit v urně. Podědila by dům, prodala jej, peníze prochlastala nebo věnovala té své sluníčkové sektě vymaštěnců..

Leč Osud rozhodl jinak a já se tu stále ještě plácám. Mám povinnosti, které prostě musím dodržet. A taky..

Víte, ono, holky, když kluk se stane tátou,
voníte mu efedrinem, LSD a mátou,
budík dává na půl pátou, život by za vás dal...

Nevěřím na zázraky, spoléhám na ně. Někdy se skutečně stane zázrak a osamělý, stárnoucí muž potká někoho, s kým si uvědomí, proč to nikdy předtím prostě nemohlo vyjít. Takže pokud si to ten zázrak ještě na poslední chvíli nerozmyslí a já se toho dožiju, bude letos ve statistikách o jednu svatbu více..

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře