Léčil mě doněcký lékař...

21. únor 2015 | 14.15 |


Mami, jsem v zajetí, ale neplač.
Zašili mi rány a jsem teď jako nový.
Léčil mě doněcký lékař,
Unavený, přísný a drsný...
Léčil mě. Slyšíš, mami? Léčil!
Střílel jsem na město z Gradů
A půl nemocnice je v troskách,
Ale on mě léčil. Prý je to tak správně...
Mami, já jsem netvor, promiň.
Zamotali jsme se v řekách lží.
Celý život si to jako kříž ponesu s sebou.
Teprve teď se mi otevřely oči...
Provezli nás po těch místech,
Kam dopadaly naše granáty.
A my jsme nevěřili svým očím:
Co jsme v Donbasu natropili!
V nemocnicích je plno raněných.
Každý tu proklíná Kyjev.
Otec bělejší než plátno
houpá na rukách mrtvé děťátko...
Matko – jsem netvor a vrahoun.
Tady, mami, žádní teroristé nejsou.
Je tu jen lidský nářek a pláč.
A my jsme pro ně horší než fašisti.
Poslali nás, mami, na jatka.
Velitelům nás nebylo líto.
Na mě vzbouřenec křikl: "Stůj!"
"Lehni si usmrkanče!" A další nadávky.
Nechtěl po mně střílet.
On je člověk - a já vrah.
Vynesl mě z boje, Slyšíš, mami,
Mě – který jsem prahl po krvi Donbasu!
Mami, jsem v zajetí, ale neplač.
Zašili mi rány a jsem teď jako nový.
Léčil mě doněcký lékař,
Unavený, přísný a drsný...
On plnil svou lékařskou povinnost,
A mě studem polévalo horko.
Poprvé jsem se zamyslel:
Kdo potřebuje takovou válku?
Sergej Gusev 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář