Uvízlo ve foťáku.

Stále víc si uvědomuji, že blog je buď náhražka, nebo ventil a čím víc mohu prožívat reálný život, tím méně se zabývám psaním. Ano je to vidět podle návštěvnosti a děkuji svým skalním fanouškům (a možná i fanynkám - nebo naopak?) za to, že mi stále zachováváte přízeň.

Probíral jsem se fotkami, nějak mě zlobí SD karta v mém Lumixu, tak než všechno, co tam mám zase vymažu a kartu naformátuju, roztřídil jsem, co bylo potřeba a něco málo si dovoluju P. T. příznivcům předložit.

Vinohrad vymrzl. Zima byla krátká, leč mrazivá a protože jsem nějak nepočítal, že by mohlo dojít k nejhoršímu, nijak jsem těch pět hlav neošetřil. Zůstaly dvě, tedy kromě těch, co mi rostou jako šílené na zahradě a pnou se po jabloních. A hrozny mají vážně perfektní. Letošní úroda bude patřit mezi luxusní ročníky.
 

Maličký je vodní pes. Párkrát přišel domů mokrý jak krysa, i uvažovali jsme, kterak se to mohlo státi. Vyšpekulováno bylo, že ho nějakým způsobem Malý dokáže dostrkat do vany.. Ach jak jsem se mýlil! Maličký se koupe rád, sám a často. Má trošku delší srst jak na vlčáka a tak je mu venku poněkud horko. I zjistil, že ve vaně je voda na případné zalévání a začal se v ní ochlazovat.

Přistihl jsem ho, leč všimnul si mě a vanu se jal rychle opouštět. 
 

Kocourek kouká, baští, roste. Jsou mu jestli se nepletu nějaké čtyři týdny, váži asi čtyřicet deka a objevuje svět, co to dá.
 

Nedávno jsem si zahrál na Popelku. Ne, na bále ztrácet střevíček jsem opravdu nebyl - ale zapomněl jsem na posteli organizér se spojovacím materiálem - otevřený. Když jsem chtěl jít nad ránem spát, porval jsem kufřík za držadlo...

A pak přebíral a sbíral a sbíral a přebíral.. Je dobré vlastnit doma magnet..
 

Dnes večer venku prší, ale ještě předevčírem byla nádherná bezměsíčná noc, jako stvořená k tomu, abyste si s někým milým a blízkým sedli třeba u rybníka na lavičku, poslouchali šplouchání lovících dravců, povídali si o životě, probírali plány do budoucna a třeba i jen tak mimochodem udělali pár obrázků noční oblohy..

Včera jsem navštívil jedno ospalé Městečko, konkrétně to, co v něm žije Hospodyňka a byl jsem velmi zklamán. Byl už podvečer, já se vracel z cesty a říkal si, že bych se mohl v Městečku na náměstí trochu najíst, stávala tam taková docela sympatická hospůdka, kde jsem si před lety s chutí objednával "Ondráše" nebo "Židovský řízek".  Leč nevstoupíš dvakrát do téže řeky, z hospody je asijská restaurace a jelikož já jsem poněkud podezřívavý k tomuto typu stravování... Zklamali mě. Ukradli mi hospodu. Ještěže to nebylo domů daleko, a doma dcerka s nachystanou večeří..

Život má své velmi příjemné stránky..