Dlouho-dlouho jen nicneříkající převzaté a nedůležité články, byť možná místy a pro někoho i užitečné. Ale kdo si počká, ten se dočká. Dlouho se mi nechtělo se bavit s fotkama, jsou jich mraky (asi tak dva), taky se většinou nepovedly, tak dalo trochu práce něco vybrat. Pojď me se kouknout.
PéeFka mojí starší dcery. A psala to úúúúplně sama.
Vánoční kaktus.
Novoroční zelňačka. Musí být tak hustá, že v ní stojí vařecha.
Malý tygr, jinak Mourek, samozřejmě. To je to kotě krmené stříkačkou, co má krizi identity. Myslí si, že je trochu jiný člověk.
Maličký.
S liščíma ušima.
Šarik-hypnotizér. Co myslíte? Odpadlo něco?
Mazlit se - jak říká stále častěji s grácií jedna z mých oblíbených Grácií..
Když uvidíte takového hlídače, budete kolem domu hledat cestu na vlak? Morgoši už ani nepřibržďují...
A pomalu se nám měsíc březen klopí do druhé poloviny, což znamená, že jaro se nezadržitelně blíží. Za měsíc přilétají vlaštovky a konečně přestanu topit. Hlína už voní, veselý špenát je zaset, teď ještě možná dám pár rajčat jen tak abych nevyšel ze cviku. Taky zelí a kedlubny je čas předpěstovat, aby byly sazeničky připravené. Pořád čekám, kdy dorazí ploskořezy - ale ze Sajuzu to asi ještě chvilku potrvá - bylo vás nejspíš moc, co jste si je objednali - koukal jsem na webovky a nejsou skladem. Možná si jeden ještě do jara vyrobím až se udělá trochu teplo venku, protože nemám nic rád méně, než mrznoucí ruce při práci. A že té práce letos bude...