Ostravaci mluvju kratce a přimo, bo taci su aji lude, keři tu oto meškaju.
Šak snaď tež znatě, co ini pravja, že "Ostravaci maju kratke zobaki".
Ze zdvořilosťu gdyž potkať se chcetě, tuž do Prahy isť musytě,
tamek jej na kroku každym viděť možetě, až to pěkne neni.
V Ostravě zlizali se ti najobyčejnějši lude, haviře a huťaře,
kerym žaden ich robotu zebrať němoh,
tuž jasne je, že mluvjali šecko, co na srcach měli,
přimo a hnedkaj.
Bo v ďurach, gdy uhlo na suseda padalo,
v huti, jak železo z peca těklo,
v koksovni jak koks se z bateryje sypal,
na řeči květnate času něbylo.
Ostrava?
To jak se podiva na Ostravu z dalki,
tuž tajak by viděl namalovany obraz.
...A roztahana je ta Ostrava, dy sednětě na tramvaj,
tuž jedětě pul dňa, a to ešče jedětě tramvajem,
kaj tež dybystě šli pěšo, to bystě museli ze dvě nocy přenocovať.
Dybystě cely svět přešli,
dybystě ja něvim co fšecko viděli...
Jak stě něviděli Ostravu, tuž stě něviděli nic.