Dennapicu | Rozhovor s Bohem

"Pojď dál" řekl Bůh. "Tak ty bys se mnou dělat interview?"

"Jestli máš čas", řekl jsem.

Bůh se usmál a odpověděl: "Můj čas je věčnost, a proto je ho dost na všechno. A na co se chceš zeptat?"

"Co Tě na lidech nejvíc překvapuje?"

Bůh odpověděl: "To, že je nudí být dětmi, a tak pospíchají, aby dospěli, a když jsou dospělí, zase chtějí být dětmi.

Překvapuje mě, že ztrácejí zdraví, aby vydělali peníze, a pak zase utrácejí peníze za to, aby si dali do pořádku své zdraví. Překvapuje mě, že se tolik strachují o budoucnost, že zapomínají na přítomnost, a tak vlastně nežijí ani pro přítomnost, ani pro budoucnost.Překvapuje mě, že žijí, jako by nikdy neměli umřít, a že umírají, jako kdyby nikdy nežili."

Bůh mě vzal za ruce a chvíli jsme mlčeli. Pak jsem se zeptal:

"Co bys chtěl jako rodič naučit své děti?"

Bůh se usmál a odpověděl:

"Chci, aby poznali, že nemohou nikoho donutit, aby je druzí milovali. Chci, aby poznali, že nejcennější není to, co v životě mají, ale koho mají. Chci, aby poznali, že trvá pár vteřin způsobit lidem, které milujeme, hluboká zranění, ale trvá mnoho let, než se taková zranění uzdraví. Chci, aby se naučili odpouštět, odpouštět skutkem. Chci, aby věděli, že za své peníze mohou koupit všechno kromě štěstí. Chci, aby poznali, že opravdový přítel je ten, kdo o nich všechno ví, a přesto je má rád. Chci, aby poznali, že vždycky nestačí, aby jim odpustili druzí, ale že oni sami musejí odpouštět."

Chvíli jsem seděl a těšil se z Boží přítomnosti.

Pak jsem Bohu poděkoval, že i na mne udělal čas. Poděkoval jsem mu za všechno, co pro mne a mou rodinu dělá.

A Bůh odpověděl: "Kdykoliv. Jsem tu čtyřiadvacet hodin denně. Jen se zeptej a ji ti odpovím."

Lidé zapomenou, co jste řekli, lidé zapomenou, co jste udělali, ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili."

(Hovory s Bohem, Male Donald Walsch)