Čas na vrata

Mám otevřenou příjezdovou cestu a co se nějak asi rozneslo, že nemám dost velkého psa, za poslední měsíc se tu už čtyřikrát objevili pokaždé nejméně dva, co mě chtěli multikulturně obohatit. Prostě tipaři připravení rozebrat všechno, co se dá odnést. Zatím jsem dopadl ještě dobře, byl jsem doma, a protože jsem docela řízek a s nějakým tím domlouvátkem, nebo koktavým železem v ruce budím respekt, "soudružskou návštěvu" našich tmavě bílých spoluobčanů jsem ustál. Ale zřetelně už mi nezbude nic jiného, než na příjezdovku dodělat vrata. Argumenty typu "bylo otevřeno" tímto padnou. Taky na cestu na nádraží se nejspíš chlapci přestanou ptát.

Ale obávám se, že je jen otázkou krátkého času, než dojde ke střetu, dneska už to bylo na spadnutí. Ti dva velcí psi, které jsem dlouhá léta měl, tu prostě chybí. Malý je ještě malý, a Maličký teprve domů přijede cirka za dva týdny. Ještě nejmíň půl roku potrvá, než budou budit tu správnou hrůzu - i kvůli toho musím vyrobit vrata, aby se mi do prostoru nikdo bez překonání překážky nedostal. A přidat samozřejmě kameru. Škoda, chtěl jsem se zabývat něčím jiným, leč doba dozrála.

Takže jestli nebude pršet, zítra jdu na to.