Dennapicu | O nevyžádané pomoci

Chceme pomáhat lidem. Zejména blízkým. Nejbližším. Protože víme, že se pak budou mít lépe. Ale oni o naši pomoc nestojí a tak někdy děláme za ně. A pomùžeme jim...

Opravdu? Skutečně jim pomůžeme? Co když jim naopak způsobíme největší ztrátu v jejich životě? Přijdou přece o pocit, že něčeho dosáhli. O radost z úspěchu. O pocit, který se ti úspěšní snaží prožívat znovu a znovu a opakovat do nekonečna.

Nesnažte se nìkoho dostat výš, než by se dostal sám, bez vlastního přičinění. Pomozte jim, když vidíte, že se na ten vrchol škrábou sami, protože chtějí.

Nejhorší je, když za někoho odvedete víc práce, než on sám. Nikdy nepochopí cenu úspěchu a stále bude jen čekat (s nataženou dlaní) na vaši pomoc.

Pracovat s těmi, kdo nechtějí, je jako tahat krávu na Mont Blanc.
Možná ji tam dokážete vytáhnout, ale co potom s krávou na Mont Blancu?