Piš, piš!

20. únor 2012 | 06.00 |

Tak tohleto byl můj oblíbený hit někdy před třiadvaceti lety, právě v období, kdy jsem počítal a psal diplomovou práci. Vůbec jsem měl a mám rád povídání a písničky Luďka Nekudy; škoda ho, umřel mladý...

Písnička je od času 1:45.

Jé, proč zrovna já tady musím sedět
a vymačkávat hlavu jako citrón
do toho nekonečného čaje z hyperbol a derivací?
Hej, satane věd přírodních,
chce se mi ubít tvůj potměšilý obličej podpatkem slov,
která se šeptají dívkám a posléze přimíchávají do básní.
Tisíce krasavic se teď chvějí. A víš proč?
Touhou po mě, ty chobotnice matematických důkazů,
která na mne znehybnělého pouty diplomové práce syčíš to své:

Piš, piš! Piš, piš! Piš, piš! Nesmíš spát.
Jsem jen já, bohyně věd jen mě měj rád.
Tak seď a piš, piš! Piš, piš! Piš, piš! Kafe si dej.
Jsem tvé X, tak důkaz lásky ke mně spočítej.

Hej pojďte blíž vy, Archimede, Einsteine a Newtone,
jak se všichni jmenujete!
Podívejte, kam jste mě to dostali!
Hele křivítko se křiví a pravítko mi praví: Přece víš...
Víš, že muž chce ženu, Madla Vénu,
sobol chce sobolku, tobol chce tobolku,
diplomat chce diplomatku,
no a diplom chce diplomku. Vždyť to znáš...

Tak seď a piš piš! Piš piš! Piš piš! Nesmíš spát.
Jsem jen já, bohyně věd jen mě měj rád.
Tak seď a piš, piš! Piš, piš! Piš, piš! Kafe si dej.
Jsem tvé X, tak důkaz lásky ke mně spočítej.

To vím, že sám jsem jen půl,
spíš mínus než-li plus. Proč má mi sinus důkaz dát?
Sám jsem jen půl, tak nač počítat dál,
to vidím, sám jsem, tak jsem půl, a tak:

Piš, piš! Piš, piš! Piš, piš! Nesmíš spát.
Jsem jen já, bohyně věd jen mě měj rád.
Tak seď a piš, piš! Piš, piš! Piš, piš! Kafe si dej.
Jsem tvé X, tak důkaz lásky ke mně spočítej.

Ale jo, vždyť sedím a píšu!
Když muž sází svůj strom,
kope hluboko a v kamení a bez rýče, já vím.
Drsnýma rukama liší se muž od chlapce,
odřu si ruce do krve, ale budu muž, jaký ještě nebyl.
Vypnu se na špičky a vymáčku z mraku liják.
Před barák si přinesu Ďumbiér.
Dupnu zlostí a spálím si patu o zemské jádro.
A rozpálím-li se láskou, v Praze rozkvetou palmy.

A tak sedím a píšu a sázím svůj strom.
Dobře Archimede, dobře Newtone,
já vím, je to nutné, ale joj, já su tak smutné.
Holky, nezadejte se mi všecky.
Teď sedím a kaju se důtkami integrálů,
abych byl vpuštěn do technického nebe
klíčníkem inženýrem Petrem.
Počkejte na mě, vždyť já budu partie, já budu...
(Ty budeš partie? Ty, že budeš partie? Ty jo? Partie...)
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře