inenaso: Te´d budu kacíř: - "Není umění pro lásku zemřít, ale žít, trápit se , vztekat se, plakat i smát se!"
inenaso: Odemne také, víš co bych si ušetřila, kdybych tenkrát souhlasila s podobným řešením jako měla Jůlie s Romem? - Ne, já blbka s ním chtěla žít a on chtěl se mnou zemřít! Tolik lidských životů bychom zchránily, protože by se vůbec nenarodily!*plac*
valach-ostrawski: A co ja bych si ušetřil, kdybych... Ale zas bych neměl ty dvě svoje naprosto úžasné holky, které naštěstí po své matce prakticky nejsou - zdědily po ní vlastně jen pohlaví a i za to můžu prakticky jen já.
"Kdyby" v životě neexistuje, prostě jsme si "tenkrát" každý vybrali z miliard možných realit svým rozhodnutím právě a jenom tu, kterou prožíváme. A jestli to mohlo být jinak? Možná ano. A jaké by to bylo? Kdo ví?
Jinak řečeno - vším, čím jsem byl, byl jsem rád a Čas, ten darebák, maže, stírá a zakrývá veškerá negativa, nebo se o to alespoň více či méně úspěšně pokouší. A když se k tomu přidá ještě ta mrcha proradná - Podvědomí - vzniknou různé velmi absurdní myšlenky, které snad raději ani nechci zmiňovat. Možná si někdy na to téma blognu, ovšem ne tady, ale "vedle". ;)