Nevěřím na zázraky.
Spoléhám na ně.

lentilka®sdeluje.cz: Naprosto chápu. U nás, když umřel Mikýsek, to bylo stejné. Adámek, když slyšel chrastění vodítka, radostně se rozběhl do předsíně, pak se zarazil, došlo mu, že nejdeme všichni a šel prohledat byt. Pak teda posmutněle šel ven a zpátky domů se řítil s nadějí, že tam Mikuláš čeká... Pokaždý mě to rozbrečelo. Tak jsem pořídila štěně. Ale i po měsíci, co byl Šimon doma a Adam se trochu zklidnil, potkali jsme na ulici pejska, který byl na pohled Mikýsovi neskutečně podobný. Adámek se k němu radostně rozeběhl, pak si čuchnul a schlíple odešel. Zase jsem se rozbrečela. Jo, bolí to dlouho...