valach-ostrawski: Možná (trochu) přeháním, ale přeháním zcela úmyslně, protože prostě jdu do extrému, aby sis uvědomila, co chci říci tím, co říkám. Kam vede to nevinné skřípění zubů, které bylo na počátku.
Na počátku v duchu skřípáš zubama, později šílíš při každém zacinkání textovky v jeho telefonu, následně mu prohlížíš e-mily a končí to s nožem v rukách v lepším případě, v prsou v tom horším...
Tím skřípáním zubů trestáš minimálně sama sebe - nebo Ti to snad přináší příjemné pocity? Já se domnívám, že to je výraz nelibosti a to přináší stres.

Opakuji ještě jednou - neber mě prosím ve zlém. Ve tvém případě je to ještě v raném stadiu, kde bereš jistotu, že se to nebude s léty stupňovat a neskončí to třeba "itálií"?

V každém případě díky za tvůj čas se mnou ztracený, možná se do toho ještě někdo zapojí a já velmi ocením i další tvoje názory.