newold®blbne.cz: Vím, jak Ti je. Před měsícem mi bylo stejně. Mně zemřela fenka.
Třeba se tam ti dva potkají...
corny: To je smutný! Mě před týdnem zabili 2 psy! Jenom kvůli mí nevlastní matce!
bechyňka: Znám ten stesk, když tihle věrní kamarádi odejdou. Je to pár let, co Ferda není a vzpomínání na něj, je radostné vzpomínání. Snad to tak budeš mít i Ty...
inenaso: Právě před chvílí mi oznámil soused odnaproti, že jejich Bobíček už je také v psím nebíčku. Tak doufám, že jim tam bude stejně dobře jako tady u nás na zemi, amen!
valach-ostrawski: To víš, že jsem ho obrečel, za ta léta to prostě je člen rodiny. A je tu po něm prázdno a ticho, když slyším štěkot, pořád čekám, kdy se přidá druhý hlas, když vidím jednoho, rozhlížím se, kde může být ten druhý - jdu se zítra podívat do jednoho ze sousedních měst do útulku, nový psík je jediné řešení; i Šarikovi je smutno a pořád ho hledá, pořád se mě ptá, kde jsem ho schoval a nedá se mu vysvětlit, co se stalo.
Je to na piču, potřebuju štěně.
lentilka®sdeluje.cz: Naprosto chápu. U nás, když umřel Mikýsek, to bylo stejné. Adámek, když slyšel chrastění vodítka, radostně se rozběhl do předsíně, pak se zarazil, došlo mu, že nejdeme všichni a šel prohledat byt. Pak teda posmutněle šel ven a zpátky domů se řítil s nadějí, že tam Mikuláš čeká... Pokaždý mě to rozbrečelo. Tak jsem pořídila štěně. Ale i po měsíci, co byl Šimon doma a Adam se trochu zklidnil, potkali jsme na ulici pejska, který byl na pohled Mikýsovi neskutečně podobný. Adámek se k němu radostně rozeběhl, pak si čuchnul a schlíple odešel. Zase jsem se rozbrečela. Jo, bolí to dlouho...