Obavy jsou jako modlitba za to, co nechceš.
Čeho se obáváš, to přitahuješ.

Ženy mají rády prosté a jednoduché věci.
Například muže.

Nejde jen o to, co na talíři máme, ale i jak ten pokrm připravíme a co vše s jídlem společně prožijeme.
Jídlo připravené s nenávistí dovede zabít a jídlo připravené s láskou dovede člověka posílit.
Tož tak.

Naděje je v nás. Nikdo nám ji nepošle v expres rekomandu se záručním listem. Znovu opakuji – ochraňme si své mikrosvěty. Budeme z nich pak moci čerpat v horších časech.

Lidé se nebojí temnoty.
Bojí se toho, co je v ní.

Když má někdo jiskru, impuls, naději, chuť být s někým, pro někoho,
pak přes všechny útrpnosti věku může existovat radost.

Život je příliš krátký na rozčilování se nad malichernostmi,
proto:
líbej pomalu,
směj se šíleně,
miluj upřímně
a
odpouštěj rychle.

Žena je chaos, který se organizuje jen když něco chce.

Jediné, co mi na stáří přijde jako dobré, je, že se nedožiju doby, kdy tady bude víc cigánů a muslimů, než lidí!
Chudáci mladí, máte se na co těšit!!!