Smutek, co mám v duši jak zlé znamení
vypovím jen hoře. Na skráni
má sice hlínu, písek, pýr a kamení,
však přece ke mně sluch svůj naklání...

Děkuji.

Cizí ať hledí třeba celý den.
S klidem snesu ten pohled láskyplný.
A ty se jenom jednou podíváš,
už zvedají se ve mně bílé vlny.

Písně těch druhých kolem hlavy mé
míjejí, minou, i když znějí známě.
A tvůj jen letmo zabrouknutý tón
v srdci jak ruka poznamenává mě...
 

Proměním se v lehký vánek
a obejmu Tvé horké tělo.
Jen něžně, bych nenarušil spánek.
i když moc by se mi chtělo,
odnést Tě v tom snu až tam,
kde bych s Tebou byl jen sám.