Taky už by si naši mladí mohli pro malého pána pořídit větší autosedačku, klučina už má pomalu deset kilo, k tomu i odpovídající výšku a já momentálně nic pořizovat nemůžu, jinak bych to udělal. Zdroje nejsou. Ale sezóna teprve začne, tedy možná a doufám že vůbec začne, což v praxi znamená, že jsem aktuálně absolutně šeřík - tedy bez (peněz). To jen tak na okraj, poznámka pro rejpal(k)y. Ale malý pán stejně ještě nesedí, tak si nejsem jist, jestli by mu to bylo něco platné. Asi bude dříve běhat, než sedět.
Ale co se vlastně stalo - já hlupák starý hlava děravá vnoučka jsem srovnával a posouval v autosedačce tak nešikovně, že jsem mu utrhl levou ruku. Co teď? Svařit to autogenem? To bude složité, už třeba proto, že prostě nemám autogen. Elektrikou? Nevím, kam připojit trafo. Přišít? Do šicího stroje ho nenamotám, ručně to bude vypadat poněkud neesteticky...
Až mě osvítil spásný nápad - někde tady přece ještě mám vteřinové lepidlo. To musí vyjít.
A vyšlo to. Zdá se, že už zase dělá hlouposti, jen snad s tím, že je na tu pacičku ještě opatrný. Ufff!
Z toho plyne ponaučení: Nedávejte Valachovi do rukou nemluvňata! Mohl by jim ublížit, aniž si toho všimne.
(No uznejte, přece nepřiznám, že jsem z toho byl dost vyděšený a velmi rychle jsem sedlal koně a kmital na pohotovost - u tak malého dítěte člověk fakt nikdy neví. Ale kosti má celé a jak jste mohli vidět se svým tátou už zas řádí jak arabský terorista. Ufff!)
Zlomené to nemá, kdyby náhodou jo, spravíme to ve fotoeditoru. Fertig.
V pátek navíc půjdeme pro sichr na kontrolu - tak už mě nebijte.