Odpovědnost lékaře

Tady to je, zákonná povinnost.

Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, společně s vyhláškou č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním n emocem, lékaři nařizují, aby ve stanovených situacích provedl očkování. Důsledkem provedení tohoto očkování může být újma na zdraví.

S výjimkou případu, kdy by se zjistila vada očkovací látky a kdy lze uplatnit požadavek na náhradu škody po výrobci podle zákona č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, (v podstatě nesplnitelný a nemožný proces proti farmaceutické firmě) nese odpovědnost za škodu lékař, který provedl očkování. Tato odpovědnost vyplývá z § 421a občanského zákoníku. Ten totiž stanoví, že každý odpovídá za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito.

Újma na zdraví v důsledku inokulace člověka očkovací látkou nepochybně spadá pod rozsah tohoto ustanovení. Této odpovědnosti se nelze nijak zprostit. Lékař nemá na výběr. Provedení očkování je jeho povinností stanovenou zákonem.