Dennapicu | Devětačtyřicet

Tolikrát jsem stál pod nebem a dopíjel poslední světlo z hvězd...

Tolikrat připraven na tuhle chvíli, kdy řeky mých chtění utonou v oceánu jiných příběhů...
Strach z osamění byl tak silný, že jeho naléhavost mi nedala poznat, že jsem sám...

A v této chvíli, právě teď!
Strhávám poslední masku ze své tváře...
Pomalu padá na kamenné parkoviště a se zvukem zvonícího alabastru se tříští...
Dnes jsem sám sobě podal poslední svědectvi. Velmi jasnou zprávu o konci světa...

Beru svůj meč a píšťalu a odcházím z města Hammeln, ale nikoho nenechám, aby mne následoval. 
Překonal jsem dnes posledni hřeben hor. Už se nikdy v dojetí neotočím. 
Plytký sen bytí mne už nepohne k slzám...