Rýt, či nerýt?

3. březen 2013 | 03.03 |

I přišlo jaro do vsi a je čas se pomalu velmi rychle rozhlídnout, kam jsem zahodil na podzim nářadí, kde jsou všechny stroje, dát dohromady, co chybí a dohnat a předehnat nebo alespoň držet krok. V posledních dnech jsem řádil na aukru jako černá ruka; objevil jsem pár věcí, které se mi hodily a pokusil jsem se je vydráždit. Tedy vydražit. Od těch dob vím, že vstoupit do aukce má smysl tak třicet vteřin před jejím koncem. Čímž jsem chtěl říct, že motor ke křovinořezu ani oboustranný pluh jsem nezískal.

Ne, že by mi to vadilo, každá koruna dobrá a ušetřená je jako vydělaná, ale třeba ten oboustranný pluh, co jsem ho měl vyhlídnutý, by se šiknul, protože starý se mi rozpadl a cena toho rozpadlého dílu tak zhruba kopíruje nabídkovou cenu pluhu v dražbě. Nebo motor ke křoviňáku. U starého motoru odcházely/praskaly šrouby tlumiče výfuku a naposledy se už nedal vytáhnout ze závitu - Oleomac nikdy více! - tak mám teď jeden křoviňák bez motoru. A v aukci se objevil motor, co by pasoval.. Zase jsem se netrefil - nevadí, budu muset překonat svoji vrozenou lenost a střídat u svojí Hondičky strunu a nůž podle situace. Jen jsem si říkal, že by se mi líbilo sáhnout po stroji podle aktuální potřeby práce. Nevadí, někdy příště. Cívku k zapalování na starý motor Jikov mám už ale na cestě, takže aspoň to se podařilo.

No ale právě včera jsem narazil na něco, co mě natolik zaujalo, že jsem zajásal a se slovy "to je ono" jsem si objednal ploskořez, což je nástroj velmi vzdáleně podobný ruční plečce na podřezávání plevele, a aniž jsem tušil celý rozsah jeho možností, uvědomil jsem si, že tohle by mohlo být to zařízení, které mě zbaví závislosti na výpomoci a umožní mi výrazně zvednout nejen výkon, ale i efektivitu obdělávání záhumenku. Kdyby byla pravdou třeba jen desetina toho, co to dokáže, zvedne to moji produktivitu na trojnásobek.

A protože trocha teorie nikoho nezabije, proveďmež několik málo pár teoretických úvah, než se vrhneme do práce.

Rýt nebo nerýt?
 
"Určitě rýt... Také je ještě možné orat", řeknou nám zahradníci. "A čím hlouběji, tím lépe!" Jinou odpověď od těch, kdo pokolení za pokolením kopou a orají půdu, lze těžko očekávat.

Jenomže, co děláme, když ryjeme nebo oráme?
 
Tím pokračujeme v nejdéle trvající válce v celé historii lidstva. Představte si, že by vás teď hned přemístili do Arktidy, kde je teplota 50°C pod nulou. Dokážete to přežít? Nebo se v okamžiku ocitnete pod spalujícím sluncem Sahary. Je možné, že vás to nezabije, ale tvořivá práce asi také moc nepůjde. Bude potřeba se soustředit zejména na to jak vůbec zůstat naživu.
 
Totéž prožívají i obyvatelé půdy, když ji obracíme. Tím se to mnohamiliardové obyvatelstvo povrchové vrstvy půdy dostává dolů, do "Arktidy".

A z té spodní svěží vrstvy - na "Saharu". A tak se to opakuje přesně jednou po roce, někdo to dělá i dvakrát do roka, jak na jaře, tak i na podzim. Je dobré, pokud ty mikroorganismy, které to přežily, dostanou posilu ve formě hnoje. Ale ty, které přežily, se ještě musí vzpamatovat. Kdy budou zase pokračovat ve své práci?

 Život si s tím opět poradí, obnoví se, ale my znovu jdeme proti němu s rýčem...
 
Určitě ještě horší je, když těm chudinkám nedáme podporu pro přežití. V tomto případě se z půdy stává tvrdá, nestrukturovaná hmota se špatnými hydro-fyzickými a vzdušně chemickými vlastnostmi. Podvyživená půda je daleko více vystavená erozivním procesům a také více trpí suchem či převlhčením. Úrodnost se stále snižuje.
 
Ale moudrá příroda to zařídila tak, že i na vyčerpané půdě rostou bujně plevele. Ty pak po své "smrti" dávají potravu drobečkům žijícím v půdě, následně se zvětšuje jejich četnost, postupně se regeneruje i úrodná vrstva a země nabírá sílu. Proto i na mnoho let nedotčených plochách vznikla černozem.

Tradiční orbou a rytím se tedy podmínky pro život půdních mikroorganismů zhoršují a struktura půdy se ničí. Logicky tedy dospíváme k závěru, že není dobré každý rok provádět orbu, ale jen povrchové podmetání a hluboké kypření bez odhrnování a překlápění půdy. 

Když se půda obdělává šetrným, ploskořezným způsobem, její obyvatelé zůstávají na svém místě a dál pokračují ve své práci. 

A teď se konečně podívejme, co to žere a kolik to má noh, neboli co je to Fokinův ploskořez a jak s ním zacházet. Oprašte si svoje znalosti ruštiny, i když je-li obrázek za tisíc slov, pak jedno video za tisíc obrázků..

No a ještě pro mě inspirace jak to připojit za traktor.

Odkazy na videa pro ty, co si neumí nainstalovat přislušný plug-in:
http://youtu.be/OnfB3dp4_RU
http://youtu.be/xWb0kGeJqH8

ZDROJ

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář