Mína mi teké řekla, že když chce studentům vysvětlit koncept nejednoznačnosti v románu, používá jednoduchý trik s židlí. A tak jsem svou následující hodinu zahájila tím, že jsem vzala židli a postavila ji před třídu. Co vidíte? Zeptala jsem se. Židli. Pak jsem židli otočila vzhůru nohama. A co vidíte teď? Pořád židli. Postavila jsem židli opět správně a požádala několik studentů, aby si stoupli na různá místa ve třídě, a pak jsem všechny, stojící i sedící, vyzvala, aby tutéž židli popsali.
Všichni vidíte, že je před vámi židle, ale když ji máte popsat, vidíte ji ze svého místa, ze své vlastní perspektivy, takže nemůžete říct, že je jen jeden způsob, jak ji vidět, že? Ovšemže ne.
A nemůžete-li to říct o tak jednoduchém předmětu, jako je židle, jak potom můžete chtít vyslovit nějaký absolutně platný soud o kterémkoli člověku?