Prohráváme na body.

Ta zubatá s kosou má navrch. Už dříve jsem říkal, že nevím dne ani hodiny, kdy se jí to podaří. Zatím se už dva měsíce více či méně úspěšně přetahujeme, ale zdá se, že konec se blíží. Neodvratný. Neúprosný. Čas v tomto případě nehraje roli, čas je relativní veličina měřená jen údery srdce. Čím pomaleji bije, tím větší je vzdálenost ke konci. Čas...

Nemoc je neúprosná, tráví milého tvorečka s neochvějnou jistotou. Ona ví, že vyhraje. Čas? Nic neřeší. Srdíčko nestačí a přidávají se komplikace. Jak dlouho ještě? Týden? Měsíc?

Dva až čtyři měsíce - tak zní prognóza. Zase kopat hrob? Bože!! PROČ??

(Rexovi se v důsledku srdeční nedostatečnosti zvětšují vnitřní orgány, zejména slezina a do dutiny břišní prosakuje tekutina a krev. Ač jsme upravili tlak i tepovou frekvenci na hodnoty téměř akceptovatelné, tento průvodní jev je následkem neschopnosti srdce udržovat krevní oběh v  bezvadném stavu. Psík se pravděpodobně nedožije ani prvního roku věku. S veterinářem jsem se domluvil, že pokud by měl pejsek trpět nad únosnou míru - protože trpí už teď, tak "nad únosnou míru" - řekne mi to a já se budu muset rozhodnout jako v případě Šarika.)

Život není spravedlivý...