Dennapicu | Chraňte si muže!

Přestaňme zpochybňovat postavení vedoucího samce ve stádě. Každý živý organismus má přece jen jednu hlavu. Každá četa má jen jednoho velitele, podnik jednoho ředitele, stát jednoho prezidenta. Jen moderní (česká) rodina  má mít hlavy dvě s tím, že to bude fungovat?

Postavení vedoucího samce je zpochybňováno i na výplatní pásce. Je uzákoněno, že ženy mají za stejnou práci dostat stejné peníze. Nikoli za stejný výkon. Muž je většinou silnější, takže ani v běhu, či jiných sportech (včetně šachu) spolu muži a ženy nesoupeří, zatímco na pracovišti, zdá se, ano. Za jiný výkon by přece měli mít každý jinou mzdu.

Jak ale v duševní oblasti? Ženy nikdy nevedly války, takže nemají strategické myšlení (mají taktické). Mimo to ženám chybí testosteron, který muže žene vpřed. Pohání je k vyšším výkonům a nutí je bojovat a obsazovat v hierarchii společnosti stále vyšší postavení. Důsledkem je, že i v ženských povoláních, jako je šití, či vaření, bude v devíti případech z deseti nejlepší krejčí nebo šéfkuchař chlap. (Genialita se u chlapečků vyskytuje výrazně častěji, než u holčiček).

Ženy si chtějí mužů vážit, a tak preferují ty úspěšnější. Žádná nemá zájem o chlapa, který měří jako doga v kohoutku a domů by nosil míň, než ona.

Náš vedoucí samec přišel o své postavení jednak prohraným bojem se státem, jednak svou vlastní leností. Prohra se státem spočívala v tom, že šlo o soupeře skutečně těžkého kalibru. Stát vedoucího samce de facto odzbrojil, když mu sáhnul na peníze, kterými si následně koupil zbývající členy rodiny. Vedoucí samec ani mnoho nebojoval, protože byl líný. Bylo pro něj pohodlnější vzdát se odpovědnosti za svou smečku (rozhodovat a živit ji) výměnou za bezstarostnost.

Postavení vedoucího samce je zpochybněno i soudy; rozvést se je jednoduché, takže tak odpovědný úkol, jako je výběr partnera, není brán dost vážně. Při rozvodu dostane dům či byt ten, kdo vyhraje děti, což bývá z 90% žena. Sameček tedy přijde o hnízdo, které postavil (dům, byt), o majetek, a na mláďata platí tolik, že nemá sílu ani chuť k reprodukci jinde. Protože prostě nestíhá.

Za peníze oškubaného samce pak stát přispívá i jeho mláďatům na obědy ve školní jídelně, místo aby otec řekl: "Na, tady máš a něco si kup!" Samici stát nabízí stejnou - tedy malou - výplatu, protože si podstatnou část vzal v berních a za peníze obou se o všechny včetně mláďat "stará" a tedy vládne.

U samic roste nespokojenost s "tak neschopným samcem", který "nic nevydělá". Řeší to buď tím, že se ještě více zapojí do výrobního a řídícího procesu, což se odrazí na kvalitě výchovy jejich mláďat, na která tím pádem nemá dostatek času, nebo se poohlédne po schopnějším samci. V důsledku toho všeho náš vedoucí samec nemá ani valné chuti k nějaké reprodukci. Stát si tak v rodinách upřednostnil "béčkové samce" - v zoologii se nazývají beta samci - žijící s dobrými jeřábnicemi či manažerkami, ale nevytvořil rodinu ochotnou k opakovanému rozmnožování.

Samice rušená při hnízdění (zaměstnáním, funkcemi apod.) stěží vyvede jedno mládě a podruhé již k hnízdění není ochotná.

Bohatá evropská společnost je přesvědčena (díky pseudofeminismu a nejrůznějším gender-studies), že nejdůležitější pro život je co nejtěsnější spojení žen s výrobním a řídícím procesem, nějaká rodina je podružná, pokud už vůbec se  jí někdo v úvahách zabývá a bere ji v potaz. Přitom největším bohatstvím každého státu jsou fungující rodiny a jejich děti - a těch se západní civilizaci  zoufale nedostává..